Článek - Dušan Procházka - Malta leží v srdci Středozemního moře
Malta leží v srdci Středozemního moře. "Svatý ostrov", rozlohou a počtem obyvatel velký asi jako Brno, je proslaven zejména úžasnými stavbami"maltézských rytířů", kteří v roce 1565 ubránili jihozápadní Evropu od turecké expanze. Tehdy se proti 40.000 turkům vedených Sulleymanem Nádherným postavila armáda maltézských rytířů a místních obyvatel vedených Jeanem de la Valett. Turecké vojsko, ač ve čtyřnásobné přesile, bylo zahnáno a křesťanská Evropa si mohla oddechnout.
Desítky megalitických chrámů "Matky země", starší o 2 500 let než egyptské pyramidy, úžasné vykopávky z řecko-římského období a nepochybně i historické úloha Malty za období II. světové války, vytvořila úžasné muzeum umocněné středomořskou flórou.
Dnes samostatná republika, kterou tvoří ještě další ostrůvky Gozo a Comino, je vyhledávaným turistickým místem a je právem označována za světovou kulturní křižovatku. Co je však na Maltě nejpatrnější na první pohled, je pozůstatek "staré dobré Anglie". Autobusy, telefonní budky, dopisní schránky, jízda vlevo, úřední angličtina a s tím i související tradice jazykových škol.
"Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem…" praví klasik.
Můj kolega zas:"Kdo neumí anglicky, bude v EU jako auto, co neprojde technickou!"
Pamětliv těchto přísloví a po krátké úvaze "věčného začátečníka" veden potřebou spojit příjemné s užitečným, sbalil jsem pár věcí, včetně"školní brašničky", a zamířil na 36. rovnoběžku, 1800 km rovnou na jih.
Maltu znám už z roku 99 a tak si aspoň vyzkouším tu jejich školičku. Znalosti pak půjdu ihned uplatňovat do praxe! Tehdy jsem tam byl kvůli Velikonočnímu průvodu. V městečku Mosta je každoročně, trvá 3 hodiny a je dlouhý 2,5 km.
Jsem sice ostřílený jarní cestovatel, absolvoval jsem už i první máj na Kypru, na Madeiře na květinových slavnostech jsem byl za "tulipán", ale školáčkem a na Maltě teda vážně ne! Člověk má pro vzdělání něco podniknout! Ne? Tak hurá na to!
Ráno mě sklaplo, dělám test. Škola je velice pěkně a účelově zařízena. Vše jde jako na drátku. Dvacet bodů ze sta, pěkná čtyřka, není na začátečníka špatný výkon! Postupuji přímo do druhé třídy, druhé patro, učebna 2 . Mám dvě spolužačky. Francescu z Benátek a Sibel z Istanbulu. Jsou na tom, chuděry, ještě hůř než já – tedy zejména s angličtinou. Nejprve jim vysvětluji, kde jsou Čechy a Brno a pak už se slova ujímá paní učitelka Salvina. Naše vyučování místy připomíná vysílání pro hluchoněmé s tlumočením paní E. Mrzílkové.
Musím říci, že se mi to líbí. O přestávce skočím do školní recepce, je tam shop a do internetové kavárny na presso. Sedí tam vedle sebe Japonci, Rusové, Němci, Švýcaři i Kazaši! Buší pozdravy na všechny světové strany. Jo tak je to tedy! Tady se přece musí všichni domluvit.
Dvakrát dvě hodinky uběhly jako nic. Poobědvám v pizzerce přímo na břehu zálivu ve Sliemě, s nádherným výletem na historickou Valettu. Sluníčko šije a kolem sedí angličtí důchodci a baští sandwich, někteří podřimují na lavičkách.
Nedílnou součástí Malty jsou autobusy. Jsou neuvěřitelně staré, krásně udržované a namalované. Ty nejhezčí stroje jsou z šedesátých let – pozůstatek britského impéria. Začal jsem jim říkat Elvisové.
S časem po škole tedy není problém. Chytnete-li si jakéhokoliv Elvise, jste za 30 minut na opačné straně ostrova. A když chcete, můžete bloumat uličkami Valetty s přehlídkou balkónků a paláců, nebo navštívit některý z 365 kostelů ostrova. Následující dny probíhají příjemně. Salvina mává a gestikuluje jako větrník, já konverzuji s děvčaty o Brně. Říkají že se sem určitě přijedou podívat. Odpoledne objíždím ostrov. Samozřejmě …. Elvisama ( …po brněnsky).
"Dobrý děň" zdravím se s paní Annou, průvodkyní, kterou jsem poznal už v devadesátém devátem. "Nazdárek!..." kynu známým z Brna, kteří jdou ve štrůdlu s jinou českou výpravou. Čeština je tu slyšet a mají nás tu rádi. Nejrozšířenější auto na Maltě byla donedávna Škodovka. Velkou autoritu tu mají čeští lékaři. Anna mi popisuje hlasování do EÚ. Prý to bylo těsný, což se divím.
Poslední den dostávám vysvědčení. "Moje děvčata" se se mnou loučí. Francesca a Sibel tu zůstávají ještě 5 týdnů. Až se vrátí, budou určitě mluvit jak když sype z rukávu.
Ještě než odejdu, vstupuje do dveří nový žák. Švýcar- sympaťák Marco. Na recepci mi strkají leták, že prý bude školní výlet. Škoda, že se školáček se musí vrátit!
Ještě z letadla koukám na katedrálu St. John. Něco vám prozradím. Když budete hledat pozorně, tak tam na podlaze najdete náhrobek jednoho Čecha. Tak se nebojte a hurá na to!
Pro Rovnost volně zpracoval
Ing.Dušan Procházka
